Tato přednáška byla uvedena G. P. Grabovým 19. listopadu 2017 jako součást cyklu UČENÍ G. GRABOVÉHO O BOHU.

Hned v úvodu autor uvádí, že je třeba brát v úvahu, že „…fyzické tělo může být považováno za projekci celého věčného světa. Pokud vycházíme z toho, že celý věčný svět se promítá také do struktury Duše člověka, pak zkoumáme-li konkrétně projekční úrovně činnosti Duše, můžeme předpokládat, že Duše realizuje  věčný život celému světu v systému všeobecných spojů – jakoby v opačném pořadí, v opačném „chodu“. Mluvíme-li o tom, že poznáváme fundamentální zákony světa, které zajišťují věčný život fyzickým tělům, pak je třeba ty struktury věčnosti, které jsou především maximálně přiblíženy k fyzickému tělu člověka prozkoumat právě na úrovni fundamentalismu znalostí světa.“

„ Věčný život fyzického těla je určen před okamžikem vzniku tohoto těla, prvních prvků, prvních buněk tohoto těla.“

„Všechno v tomto světě je poznatelné z hlediska zabezpečení věčného života fyzickému tělu a toto poznání je vždy zaměřeno na každého člověka a na všechny.“

„ Jestliže chceme pochopit, jak obecně, Bůh žije věčně a proč je věčný, je zřejmé, že jedním z aspektů Věčnosti je Jeho věčný zájem o život – Bůh chce poznávat a chce vidět, co se bude dít dál. Proto v kontextech lidských a světových událostí existují jakési neurčité vazby, které řeší sám člověk. Bůh zpočátku dává svobodnou vůli ne proto, že ho to zajímá, ale protože chce, aby se lidé vyvíjeli, to znamená, rozvíjeli pro věčný život a zajistili věčný život všem.“