Řízení času

Autorská přednáška č. 117 Řízení času, která je součástí cyklu UČENÍ O BOHU, byla uvedena G. Grabovým v Moskvě dne 21. srpna roku 2004.

Autor se v ní zamýšlí nad chápání času Bohem a člověkem, vztahem času a věčného života a využitím faktoru času v technologiích pro obnovu zdraví, zejména pak obnovení kostní tkáně a zastavení stárnutí.

Z této přednášky vybíráme  několik postřehů:

„…člověk je ve skutečnosti kovář svého vlastního věčného života. Pokud vyjde za hranice např. struktury časového řízení, tak velmi jasně uvidí, co je v jeho životě rozhodující…“

„…pro Boha prostor, čas, obecně jakákoli činnost – vše jakoby se dělalo se stejnou úrovní řízení, se stejnou úrovní primárního impulsu. Vše vychází z Něj, z Boha. Když vezmeme v úvahu realitu, pak čas vycházející např. z člověka – to je mechanismus regulace času, konkrétně toho, který existuje uvnitř člověka…“

„…Když se začínáme rozvíjet, vidíme, že vnitřní čas člověka je srovnatelný s časem Boha, to znamená, na určité úrovni – tj. na úrovni projevu Duše člověka, ve všech událostech světa se čas člověka a čas Boha shodují. Když existuje alespoň jeden díl shody, tak element podobnosti zvětšuje jakoby principy prolongovanosti (prodloužení) na jakýkoliv systém, tzn., člověk je také věčný. Současně zřetelně funguje logika: stačí zadat úkol vidět konání Duše v libovolném bodu světa. Zpravidla to není nutné, protože poznat celý svět najednou, to je jakoby nekonečný počet jevů. Stačí vyčlenit pouze přiblíženou oblast, kde to plně vnímá. Vyčlenění této oblasti – to je časové působení: člověk vyčleňuje impuls jdoucí jakoby z vnitřní podstaty samotného člověka do oblasti činnosti. Toto vyčlenění charakterizuje člověk jako událost.“