Text díla byl poprvé vytvořen Grigorijem Petrovičem Grabovým v době provádění semináře 10. prosince roku 2003 a tvoří součást cyklu UČENÍ O BOHU.

Hned v úvodu autor vysvětluje, že: „… člověk žije ve světě, který byl prvotně stvořen Bohem jako struktura existence projevu lidského života. Proto, když mluvíme o stvoření člověka, musíme vzít v úvahu, že Bůh stvořil vnější realitu, aby člověk mohl „fungovat“ nicméně nekonečně. Pod pojem „fungovat“ rozumíme skutečný život duše, skutečné řízení člověka od duše, přičemž řízení včetně veškerého okolního světa.“

Znamená to, že je třeba poznat, jak Bůh stvořil libovolný prvek vnějšího světa takovým, aby byl tento prvek ze strany člověka řiditelným. Současně to znamená, že: „… každý prvek světa je nápomocen Bohu tak, jako Bůh pomáhá lidem.“

„… Bůh dávající budoucnost, Bůh dávající jakoby zvláštní část budoucnosti, to jest tu část budoucnosti, kde je jen Bůh – tu je možné ve svém vědomí vydělit, ve svém duchovním vnímání a chápání takovou strukturu řízení, takovou strukturu skutečnosti, že je zde vidět, že vývoj – to je v zásadě spolupůsobení nebo spolupráce, pokud jde o řešení úkolů, tj. spolupráce s Bohem.
Člověk se může s Bohem přátelit, pokud je na Něho normálně naladěný, když Boha miluje a když dává možnost řešit své osobní úkoly a přitom je řeší sám tak, jako by Bůh jen ukazoval. To znamená, že se učí a tudíž růst člověka – to je jeho učení opět jdoucí k Bohu. To znamená, že vlastní rozvoj Boha – to je růst člověka.“