Dne 4. – 5. listopadu 2003 se v Moskvě uskutečnila 79. přednáška Grigorije Grabového s názvem «Učení o Zemi», který ji zahájil těmito slovy:
„…Především je třeba v dané struktuře Učení uvážit, že Země je výhradně předurčena pro to, aby lidé žili. Tzn., že všechny projevy Země z pohledu například vnější struktury, struktury interakce s vnějším prostorem, strukturou jmenovitě Božského rozvoje, jsou zaměřeny na to, aby člověk žil.“

„Když mluvíme o struktuře Země, musíme nejprve vzít v úvahu parametr rozvoje člověka právě směrem k hlubokému chápání struktury Stvořitele. Protože Země – to je také část Stvořitele, to je také struktura rozvoje Boha z pohledu věčného života a v souladu s tím musí být obdařena funkcemi věčného rozvoje.“

„…Duše člověka naprosto přesně zná libovolný parametr Země. V zásadě Duše má
i tak v podstatě znalosti o celém Světě, ale znalosti o Zemi se především nachází na buněčné úrovni člověka. Tzn., člověk chápe a vnímá Zemi jako absolutně blízkou, nebo lze také říci, jako nejbližší strukturu na úrovni věčného rozvoje.“

„Na duchovní úrovni Bůh chápe člověka jako základ pro rozvoj Země vůbec, jako základ ve struktuře Země.“

„Země je z hlediska Boha kritérium normy pro člověka. To znamená, pokud vezmeme
v úvahu tento proces jako proces normování, vidíme, že všechny ostatní druhy: zvířata, ryby, plankton, ptáci – vše, co se nalézá na Zemi, to je struktura variace normy.“

„Čím více bude člověk chápat právě hlubokou vnitřní strukturu vzájemného působení Země a člověka, tzn. Země a Boha a to, jak Bůh obecně ukázal Zemi, co má Země dělat ve spolupráci s člověkem, tím bude vše jednodušší. To znamená, existuje jedna společná úroveň – Bůh poukázal na rozvoj a další úroveň, že tento rozvoj musí současně absolvovat Země i člověk.“